Jehně domácí

Narodilo se nám pár jehňat, koneckonců jako každý rok. Ale letos to bylo jiné. Jedna z našich ovcí se rozhodla, že jedno jehně nepřijme. A nastal problém. Představa, že necháme jehně pojít se nám moc nelíbila. Tak jsme se matce přírodě lehce postavili. No lehce. Bylo to těžké. Vstávat každou chvíli a chodit do chléva, kde jsme museli podržet ovci a přiložit jehně, které sotva našlo struk. No co vám budu povídat, mazec. A tak nastalo hledání na internetu. Našel se recept na náhradu mléka. Pak se našlo sušené mléko. A pak už to byl jen krok k tomu, udělat z jedné toalety provizorní odchovnu. Sice to stále znamenalo chodit, dělat mléko a krmit, ale už se člověk nemusel oblékat do zimy. A aby jste nemuseli být napnutí jak to dopadlo, tak rovnou dodáváme, že dobře. Jehně oproti své sestřičce sice byla o něco menší, ale do podzimu to dohnala a dnes bůhví kde je jí konec. Říkali jsme jí Pupi a naše starší dcera jí měla ochočenou.